-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   --------------------------------------------------------------------------------------------------------

Exkurze do  Marlenky a firmy Hyundai

4. 10. 2016  

Zájezd či spíše exkurze do dvou zajímavých podniků našeho kraje. Počasí nám nepřálo, ale tentokrát nám to moc nevadilo. Oba podniky mají něco společného, jsou to moderní  výrobní závody. Ale přesto jsou rozdílné. Už při vystoupení z busu v Lískovci  to kolem vonělo, ale tak trochu jinak než naše tradiční cukroví. Marlenka má pořád atmosféru rodinného podniku, která vás neopustí po celou dobu exkurze. Hned po  příchodu z deště do příjemné návštěvní místnosti se nás ujal průvodce. Usadili jsme se ke stolečkům a ochutnávali u kávičky vzorky výrobků. Při tom jsme stačili shlédnout film, seznámit se s historii podniku o kterém mladý  muž vyprávěl s nadšením a hrdostí a vyslechnout skoro pohádku jak zakladatel Gevorg Avetisjan vybudoval Marlenku. A proč vlastně Marlenka.  Původně to byl medový dort. Jméno dostal na počest majitelovy maminky a dcery. Z dobrého nápadu a začátku v kuchyni velkou moderní společnost. O tom, že je to pravda jsme se přesvědčili na vlastní oči. Z koridoru nad výrobními linkami jsme měli možnost sledovat výrobu dortů od pečení pásu těsta až po zabalení hotového výrobku.  Kdo by potom odolal možnosti  zakoupit si voňavé  výrobky rovnou na místě ? Odcházeli jsme  s plnými taškami dobrot.

Autobus nás odvezl  o několik kilometrů dále do Nošovic. Na exkurzi v Automobilce Hyudai, zatím nejmodernější automobilce v Evropě. Výrobní závod nás ohromil svou velikostí, čistotou v průmyslové výrobě, profesionálně připravenou  exkurzi. Už ve velké vstupní hale bylo poznat že jsme ve velkém mezinárodním podniku. Na umělém  trávníku  vyvolávaly zájem tři nejnovější modely aut. Také tady na nás čekal průvodce a po shlédnutí filmu v projekční místnosti a krátké instruktáži o bezpečnosti nám byly zapůjčeny ochranné a bezpečnostní pomůcky. Reflexní vesty, ochranné brýle a audio zařízení pro poslech výkladu včetně sluchátek. Jiné se v závodě požívat nesmí. Pod hrozbou obžaloby z průmyslové špionáže a přivolání Policie. Takže žádné focení. Nasoukali jsme se do vest a za vydatné pomoci průvodce a asistentek zapojili audio.  Konečně jsme nasedli do dvou vláčku a vjeli do supermoderní továrny. Sledovali jsme výrobu a montáž aut od svitků plechu až po hotový vůz, Ale taky úžasnou čistotu ve výrobních halách i odpočinkové koutky pro pracovníky. Vláček nás vezl přes lisovnu, svařovnu, kde si jednu chvíli připadáte jako ve fantastickém filmu, roboti mávají žlutými rameny a ze svého sevření propustí skelet automobilu i s podvozkem . Do budovy finální montáže a převodovkárny se projíždí volným prostorem a dost to tam foukalo. Do lakovny návštěvy nesmí, je tam potřeba maximální čistota. A celou dobu mám do sluchátek šel odborný výklad . Sledovali jsme souhru lidí a strojů. Snad každý krok je předem naplánovaný, ani jeden pohyb navíc, jinak se ohrozí chod linky.  No nevím jestli bych to vydržela. Snad právě proto většinu pracovníků výroby tvoří mladí lidé. Po ukončení prohlídky zbyl čas na několik dotazů,  které trpělivě i takticky zodpovídal náš průvodce. Opouštěli jsme tento podnik s myšlenkou že vyrábět v Nošovicích auta místo kysaného zelí není možná až tak špatné.  Ale kdož ví.

 Opravdu mizerné  počasí, zima a občasný déšť bylo příčinou toho , že z plánované zastávky ve Frýdku Místku nakonec sešlo. Z vyhřátého autobusu se ven už většině účastníků nechtělo a tak jsme přímo od brány závodu zamířili  domů do Ostravy. I tak to byla vydařená exkurze. Zájezd byl  pořádán z výtěžku z Českého dne proti rakovině.

     ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dne 23.8.2015 vyšel v Moravskoslezském deníku tento článek:

NEZTÁCET NADĚJI, ŽÍT DÁL!

Takové je motto ostravských Amazonek - žen, které prodělaly rakovinu prsu.

Kateřina Pintérová je jednou z nich:

--------------------------------------------------------

AVON POCHOD 5.9.2015 v Ostravě-Porubě

Po úspěšné premiéře Avon Pochodu loni v Ostravě se blíží druhý ročník této akce zaměřené na podporu žen s rakovinou prsu a jejich rodin Avon Pochod Ostrava odstartuje první sobotu v září ve 12 hodin v Ostravě – Porubě na Hlavní třídě u kruhového objezdu. Trasa je naplánována od pódia u kruhového objezdu směrem k ulici Francouzská a zpět. Je připraven i doprovodný program, již od 10:00 hod, se můžete těšit na zpěváka Petra Bendeho, tanečníky z Taneční školy Vítr, Bubenický orchestr Boris i klauny z Balónkova.
Budeme tam taky , Onko-Amazonky budou připravené poskytnout rady i vlastní zkušenosti s nemocí, na maketě dámských prsou si budete moci prakticky vyzkoušet samovyšetření. Na závěr programu nebude chybět tradiční vypouštění růžových balónků. Loni byla akce moc pěkná, přijďte nás podpořit.

(text M.Juřinová)

--------------------------------------------------------

Rekondice  Šance 2014

Nastal podzim, a tak v bance                                    Proto zdejší rekondice

vybírám si zas na Šance                                             prospěje nám jistě více,

nějakou tu hotovost,                                                  byť i s nohou zlomenou,

ať na mlsky mám zde dost.                                       Vždycky máme zelenou

Taky na pár dárečků,                                                 na své cestě za zážitky….

aspoň trochu vzorečků                                              Spotřebujem všechny zbytky,

vyrobím si ručně,                                                       na obrázky, zvonečky,

počínám si zručně,                                                     vyzdobíme domečky.

dělám si je s radostí,                                                  Když se problém vyskytne

zaplaším tím starosti,                                                 Lydie nám poskytne

co se časem nakupily                                                 radu, pomoc, povzbuzení,

a mou mysl zahltily.                                                  Že to zas tak těžké není

Též i zdejší příroda                                                    utvrdí nás v přesvědčení.

pro vycházky výhoda!                                               A tak, holky, příště zase,

V Beskydech na čistém vzduchu                              doufám, že se v tomto čase

rozpomínám si jen v duchu,                                      opět sejdem, zde a zdravé,

že když vidím Mittal,                                                spolu tvořit je to pravé!

čeká mě jen špitál.                                                     „Fajně“ se tu s vámi měla

                                                                                  Hermanová Daniela

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Článek naší nové členky:

Byla jsem požádána, abych popsala jak a proč jsem se stala  členkou této společnosti, tak se o to pokusím.

Ve škole, to bylo poprvé, jsem slyšela o Amazonkách, které si samy uřezávaly prso, aby jim nepřekáželo při lovu nebo obraně, kdy používaly luk a šíp. To jen na úvod. Podruhé to bylo při vyjádření lékařů (bylo jich sedm) mé diagnózy – ablace levého prsu.

Chodila jsem pravidelně jak na mamograf, tak sono, proto mě šokovalo jejich vyjádření, že mám několik karcinomů zhoubných i nezhoubné. I když jsem měla občas pocit šimrání a lékaři o tom pověděla, nic nezjistil. Po další kontrole jsem mu to říkala opět, tak mě poslala na mamograf do nemocnice, kde jsem řekla co mám za pocity a to už mi mamograf nedělali, ale poprvé sono a hned brali vzorek ze dvou míst.

Celý týden jsem měla žaludek jako na vodě, ale pořád jsem si nepřipouštěla, že zrovna já bych měla mít rakovinu. Po operaci mi byla zjištěna ještě mikrometastáza a já šla opět na operaci. V nemocnici jsem se dozvěděla o vás potřetí, že existujete a můžu se na vás obrátit pro radu a dozvědět se něco víc z vaší vlastní zkušenosti a také abych přišla na jiné myšlenky, než se užírat sebelítostí, proč zrovna já. Chtěla jsem vše zvládnou sama, ale nakonec šla do Diagnostického centra, zaplatila příspěvek a stala se jednou z vás.

Čekala mě ještě plastická operace a chtěla jsem se dozvědět, jak ji zvládly jiné ženy, které tuto operaci absolvovaly. Od doby, kdy mi byl oznámen termín operace, cítila jsem se špatně a pořád jako ve stresu. Nakonec jsem termín operace zrušila a bylo mi zase dobře a nelitovala, že budu nosit epitezu.

 A pak  začal kolotoč.

Zájezd Amazonek na Čantorii. Po nástupu do autobusu byly mé pocity rozpačité a to, že mám vše tykat, mi zpočátku dělalo problém. Během výletu jsem si povídala s některými členkami a postupně ze mne trém a opadla a neměla čas na jiné myšlenky, jen na přítomnost a pěkné zážitky.. Začala jsem chodit jednou týdně do cvičení, po kterém následuje terapie v podobě kavárny „Daniel“ u kafíčka, což mi dělá dobře na duši, když poslouchám tento cvrkot a přitom se dozvím něco potřebného ze zdravotního hlediska. A humor přece také léčí.Někdy mám pocit, že jsem se za celý rok nenasmála tolik jako při těch společných setkáních.

Další zájezd byl třídenní po Rakousku a neměl chybu. Průvodkyně se snažila nám ukázat co nejvíce zajímavých a krásných míst, budov, kostelů i parků a s poučným výkladem. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Č.Krumlově, navštívili zámek a pak v Telči prošli náměstíčko jako obrázek. Krásná města mají co ukazovat.

Další aktivita – přednášky jako kreativita a muzikoterapie nebo harmonie těla a duše a další v Seminárním Centru Akademie jsou zajímavé, zábavné a také poučné.

V listopadu jsme byly na rekondičním pobytu v penzionu Šance  ve Frýdlantu. Já tam byla s Amazonkami poprvé. Počasí se v tomto období zázračně vydařilo. Na zdravotních procházkách, které byly každý den, jsme obdivovaly fialky, pomněnky, kočičky a kvetoucí jahody, prostě jaro.

Po procházce jsme se pustily do vyrábění košíčků a zvonečků z novinového papíru, zdobit květináče, krabičky, plechovky i obrázky ubrouskovou technikou, šít látkové vánoční ozdoby na stromek a také šperky zalévané pryskyřicí. Člověk se neměl čas nudit. Pak opět procházka, až se z nás kouřilo. Čtvrtý den jsme obdivovaly vystavené výrobky a po obědě odjížděly za krásného, slunečného dne do Ostravy.

Koncem roku máme předvánoční setkání u kávy s pohoštěním a prodejem drobných vánočních dárků a kosmetiky. Každá členka, v rámci možností, může přinést pro své kamarádky cukroví na ochutnání a já se těším z toho, že jsem součástí těchto setkání. Sice se nemůžu zúčastnit všeho, to ani nejde, ale jsem ráda za to, jak jsem se rozhodla. Nesedět doma, netrápit se, jak říkají AMAZONKY a myslet pozitivně.

PŘEJI VŠEM DO NOVÉHO ROKU KLID, POHODU A HLAVNĚ ZDRAVÍČKO.

                                                                                              marta Volná, Amazonka

 ------------------------------------------------------------------------------------------------

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Plakátek pro propagaci jedné z našich aktivit

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Amazonkám   k   20.  výročí  založení

                   Dvacet  dlouhých  let  pracuje,

                   v  nemoci  nás  posiluje,

               naše  ONKO - SDRUŽENÍ,

                   každá  z  nás  to  ocení.

                   Amazonky  si  říkáme,

                   ve  svém  znaku  pohyb  máme.

                   Kde  je  pohyb,  tam  je  síla,

                   tam  je  život,  radost,  víra.

                         Jak  to  tehdy  vlastně  bylo,

                             když   sdružení  se  rodilo­­ ?

                  O  tom  psala  tato  slova

                   Danielka  Hermannová :

                   „Naše  Lída  Váchová,

                   to  je  paní  taková,

                   co  si  kdysi  usmyslela,

                   dobrý  skutek  že  udělá

                   a  je  to  už  patnáct  let,

                   co  o  ní  ví  celý  svět.

                    Že  sdružení  založila,

                   a  to  v době,  kdy  si  žila

                   neradostně  –  na  ozářkách,

                   kdy ostatní  řekli  by  „ách“.

                      Lída  posbírala  síly,

                     odvahu,  holky  a  píli …

                     Ani  chvíli  se  nevzdala

                     a  když  více  je  poznala,

                      v  čekárně  je  sezvala,

                      plán  svůj  poznat  jim  dala.

                      Na  kafe  že  občas  zajdou,

                     sílu  skrytou  v  sobě  najdou.

                      Pomůžou  si  navzájem,

                      někde  najdou  pronájem.

                       Sdružení   si  založí,

                      ruku  k  dílu  přiloží.

                      Svoje  řady  rozšíří,

                      třeba  vody  rozvíří …

                      A  že  všechny  mají  ONKO,

                      říkají  si  „Amazonko“.

                      Parta  ženských, mladých, starších,

                      všechny  ale  stojí  za  hřích !

                      A  tak,   Lído,  díky  Tobě

                      můžem  zkusit  léčit  sobě

                      bolístky  duše  i  těla,těla,

                      a  tak  jsi  to  asi  chtěla.“

                     Dvacet   let   se   setkáváme,

                    kamarádek  hodně  máme.

                    Naše  počty  vzrostly  pětkrát

                    a  už  se  zas   umíme  smát.

                    Zkušenosti,  které  máme,

                    vzájemně  si  předáváme.

                    Kdo  k  nám  přijde  -  pookřeje,

                    uvěří,   že   je   naděje.

                    Všechny  jsme  si  sáhly  na  dno,

                     teď  však  víme  „stopro“  jedno:

                     nevzdávat  se,   bojovat,

                     život  plně  prožívat !

                     Zpravodaj   nás   informuje,

                     co  všechno  se  připravuje.

                     Bohatá  a  pestrá  činnost,

                     ta   překoná   osamělost.

                     Kultura   a   výlety,

                     rekondiční   pobyty,

                     každou   středu   jóga

                     je  ta  správná  droga.

                     Knihy,  články,  publikace,

                     nejnovější   informace

                     o  zákeřené  nemoci

                     najdem  v  CENTRU   pomoci.

                      V  kavárně  u  Daniela

                     probereme  každé  téma.

                     Co  nás  trápí,  co nás  těší,

                     jak   se  běžný  život  řeší.

                     Co  nám  dává   sdružení,

                     to  každá  z nás  dobře  ví.

                     Podporuje  naše  zdraví

                     fyzické  i  duševní.

                     Děkujem   našemu   vedení

                     za  dobrou  práci  ve  sdružení.

                     I  členkám,  které  se  zapojily,

                     o  zdárné  akce  se  přičinily.    

                      A   na   závěr   veršování

                     vyslovuji    jedno   přání:

                     ať  sdružení  v  pevném  zdraví

                     další   dvacetiny   slaví  !

              Ostrava,   březen  2O12                                  Libuše  Sochacká

-